Grand prodloužený víkend s Grand Californií

Už se stává téměř tradicí, že v září vyrážíme do Dolomit užívat babího léta, které ovšem mnohdy přináší první letošní sníh na horách. A ne jinak tomu bylo letos, což ale ani v nejmenším nevadilo, protože jsme cestovali 5* hotelem na kolách – Volkswagen Grand Californií.

Auto přebíráme ve středu večer, abychom ho mohli nabalit a ve čtvrtek po obědě v klidu vyrazit. Předávka probíhá s instruktáží majitelů, kteří jsou mimochodem velcí sympaťáci, a my se nestačíme divit, co vše je v autě, jak je vše vychytáno a uklizeno. Oči mi září nadšením a vše umocňuje čerstvě namletá káva jako bonus na trip. Nasedáme, řadím Drive, jelikož je auto automat, což oceníme hned prvním vjezdem do hor, a vyrážíme směr domů nabalit mazlíka na cestu. Auto samo o sobě skrývá opravdu vše – nezávislé topení, koupelnu se sprchou a záchodem, 4 místa na spaní, dvě plotýnky na vaření a spoustu úložného prostoru. Taktéž posezení u stolu je samozřejmostí, kde můžete vychutnávat vaše kulinářské výtvory či drtit partnera v žolících.

Největší výhodou cestování v „obytňáku“ je svoboda. Máte v hlavě jen plán cesty, ale kde přespíte a přesnou trasu, to vše řešíte až za pochodu dle aktuální situace, nálady, počasí nebo třeba uzavírek. Doporučuji aplikace Park4night, kam cestovatelé nahrávají spoty ideální pro přespání – můžete najít opravdové skvosty na samotě či naopak najít svůj ráj, o který se podělíte s ostatními.

Náš dolomitský trip startuje u Lago di Carezza, které naleznete na všech instagramových highlightech. Naše očekávání držíme při zemi, jelikož jsme poučeni, že mnohdy místa na obrázcích vypadají v realitě jinak, avšak zde jsme naprosto nadšení. Jezero má úchvatnou barvu a na hladině se odráží vrcholky přilehlých hor, které vystupují z mystické mlhy.

Dalším cílem je hora Piz Boe a přilehlé serpentíny a průsmyky – Passo Sella a Gardena s výhledem na Alpe de Suissi. Jak jsem psal v úvodu, auto samo o sobě je jako hotel tam, kde si ho postavíte. Při průjezdu dalším vrcholem se spouští déšť a není nic jednoduššího než zastavit, na 20 minutek se natáhnout, postavit na kávu a poté zase užívat rozjasněného počasí. Za odměnu na nás čeká duha a úžasné výhledy.

Páteční den končíme výjezdem na Passo Giau, kde ovšem začíná hustě sněžit a my proto sjíždíme lehce do údolí, abychom nemuseli ráno volat s brekem domů, ať nás přijedou vytáhnout ze závějí. Ráno je plán jasný, vrátit se opět na vrchol průsmyku a užívat panoramat, což se vydařilo na jedničku. „Mámo, to sů panoramata“, povídám a rvu se snídaní, to vše v příjemně vyhřátém autě.

Cestou dolů do Cortiny zastavujeme v serpentinách, které jsou zdrojem ikonických fotek z dronu. Pokouším své štěstí a můj dji mini letí k výšinám. V jednu chvíli se mi téměř zastaví srdce, kdy ztrácím od dronu signál a tím pádem i kontrolu. Nakonec se mi poštěstí a dron se opět chytne, fotky pořízeny a já zahajuji okamžitý sestup. Uf. Mám to.

Po cestě míjíme další známé místo a to sice Lago di Sorapis, které jsme ovšem navštívili již loni a směřujeme k Lago Misurina ležící pod Tre Cime, které se má stát dalším místem našeho přespání.

U Lago Misurina se konečně dočkáme pizzy a posilněni bombardinem míříme vstříc Tre Cime. Bohužel nás čeká nemilé překvapení a mýtná brána hlásí zavřeno z důvodu sněhové vánice, která je očekávána v noci (24h výjezd nahoru na parkoviště je zpoplatněn 30 eury). My si sice „odškrtli“ Tre Cime taktéž vloni, ale moc jsme se těšili na úžasné výhledy, oblohu zasypanou hvězdami a krásný trek. Měníme plány a jedeme si vše vynahradit na Alpine route lemující Grossglockner. U mýtné brány (37 euro na 24h) náš čeká další jobovka – zavřeno z téhož důvodu jako Tre Cime. Po řetězci nadávek se musíme vrátit 30km a objíždíme hory z druhé strany. Noc trávíme na spotu z Park4night u řeky Drávy, ale na snídani směřujeme o kousek dál k úžasnému vodopádu.

Počasí nám překazilo plány, ale nenecháme se rozhodit. Sluníčko se odráží po okolních zasněžených vrcholcích a my směřujeme k Hallstattskému jezeru se zastávkami u Kaprunu a Zell am See, kde chytáme bronz a užíváme kavárenského života vanových povalečů. Večer jsme odměněni opět úžasným místem na samotce k přespání přímo u jezera a jelikož si to počasí žádá, tak vytahujeme gril. Ráno povinná prohlídka Hallstattu, který je dle mého hrozně přeceňován, ale vynahrazujeme si to štrůdlem a horkou čokoládou. Poté vyrážíme směr domov a za volant usedá i Nikča, což je opravdu důkaz místo slibů, že toto auto může řídit kdokoliv a nemusíte mít nejmenší strach.

Suma sumárum, auto je naprosto úžasné a vřele doporučujeme! Ta svoboda na cestě je neocenitelná a auto poskytuje veškerý komfort a pohodlí pro nezapomenutelnou dovolenou.   

*Lukáš a Nikol*