Zima na cestách s VW California Ocean a VW Grand California

Cestování obytným vozem není jen letní záležitost a spousta lidí neví, že obytňákem je super vyrazit i v zimních měsících například  na hory. Když našim cestovatelům říkáme, že jezdíme celoročně, často se diví „A to jako jde?“ , ano jde a je to stejně super jako v létě. Já osobně jsem velkým milovníkem zimy a tak nezahálíme když je venku počasí, že by psa nevyhnal, a vyrážíme pokud možno na nebližší Rakouský ledovec lyžovat. A jaké to tedy je jezdit a bydlet v obytňáku i když venku mrzne?

• ZIMNÍ PNEU! Naše vozy jsou na zimu přezuté, nepoužíváme celoroční pneu, ale máme kvalitní zimní obutí!
• NEZÁVISLÉ TOPENÍ! Nemusíte se obávat, že se ze sjezdovky či výletu vrátíte do promrzlého auta, naše vozy jsou vybaveny nezávislým topením, které může běžet i když zrovna nejste ve voze. VW California Ocean je vybavena naftovým topením s regulací teploty a VW Grand California má topení plynové s termostatem, takže stačí nastavit požadovanou teplotu a o víc se nestaráte.
• NAŠE EXTRA VYCHYTÁVKY! Jelikož už cestujeme nějaký ten pátek, máme navíc k vozům pár vychytávek, které vám cestování ještě více zpříjemní. K těm patří speciální zimní kryty. VW California Ocean je od nás navíc vybavena speciální goratexovou kapucí, kterou stačí nasadit na zvedací střechu, ta auto absolutně zaizoluje a můžete ve zvednutém lůžku spát i když je venku -15°C, dále vám ještě přibalíme termoizolační kryty oken a k VW Grand Californi termoizolační venkovní kapuci na přední sklo.

Grand prodloužený víkend s Grand Californií

Už se stává téměř tradicí, že v září vyrážíme do Dolomit užívat babího léta, které ovšem mnohdy přináší první letošní sníh na horách. A ne jinak tomu bylo letos, což ale ani v nejmenším nevadilo, protože jsme cestovali 5* hotelem na kolách – Volkswagen Grand Californií.

Auto přebíráme ve středu večer, abychom ho mohli nabalit a ve čtvrtek po obědě v klidu vyrazit. Předávka probíhá s instruktáží majitelů, kteří jsou mimochodem velcí sympaťáci, a my se nestačíme divit, co vše je v autě, jak je vše vychytáno a uklizeno. Oči mi září nadšením a vše umocňuje čerstvě namletá káva jako bonus na trip. Nasedáme, řadím Drive, jelikož je auto automat, což oceníme hned prvním vjezdem do hor, a vyrážíme směr domů nabalit mazlíka na cestu. Auto samo o sobě skrývá opravdu vše – nezávislé topení, koupelnu se sprchou a záchodem, 4 místa na spaní, dvě plotýnky na vaření a spoustu úložného prostoru. Taktéž posezení u stolu je samozřejmostí, kde můžete vychutnávat vaše kulinářské výtvory či drtit partnera v žolících.

Největší výhodou cestování v „obytňáku“ je svoboda. Máte v hlavě jen plán cesty, ale kde přespíte a přesnou trasu, to vše řešíte až za pochodu dle aktuální situace, nálady, počasí nebo třeba uzavírek. Doporučuji aplikace Park4night, kam cestovatelé nahrávají spoty ideální pro přespání – můžete najít opravdové skvosty na samotě či naopak najít svůj ráj, o který se podělíte s ostatními.

Náš dolomitský trip startuje u Lago di Carezza, které naleznete na všech instagramových highlightech. Naše očekávání držíme při zemi, jelikož jsme poučeni, že mnohdy místa na obrázcích vypadají v realitě jinak, avšak zde jsme naprosto nadšení. Jezero má úchvatnou barvu a na hladině se odráží vrcholky přilehlých hor, které vystupují z mystické mlhy.

Dalším cílem je hora Piz Boe a přilehlé serpentíny a průsmyky – Passo Sella a Gardena s výhledem na Alpe de Suissi. Jak jsem psal v úvodu, auto samo o sobě je jako hotel tam, kde si ho postavíte. Při průjezdu dalším vrcholem se spouští déšť a není nic jednoduššího než zastavit, na 20 minutek se natáhnout, postavit na kávu a poté zase užívat rozjasněného počasí. Za odměnu na nás čeká duha a úžasné výhledy.

Páteční den končíme výjezdem na Passo Giau, kde ovšem začíná hustě sněžit a my proto sjíždíme lehce do údolí, abychom nemuseli ráno volat s brekem domů, ať nás přijedou vytáhnout ze závějí. Ráno je plán jasný, vrátit se opět na vrchol průsmyku a užívat panoramat, což se vydařilo na jedničku. „Mámo, to sů panoramata“, povídám a rvu se snídaní, to vše v příjemně vyhřátém autě.

Cestou dolů do Cortiny zastavujeme v serpentinách, které jsou zdrojem ikonických fotek z dronu. Pokouším své štěstí a můj dji mini letí k výšinám. V jednu chvíli se mi téměř zastaví srdce, kdy ztrácím od dronu signál a tím pádem i kontrolu. Nakonec se mi poštěstí a dron se opět chytne, fotky pořízeny a já zahajuji okamžitý sestup. Uf. Mám to.

Po cestě míjíme další známé místo a to sice Lago di Sorapis, které jsme ovšem navštívili již loni a směřujeme k Lago Misurina ležící pod Tre Cime, které se má stát dalším místem našeho přespání.

U Lago Misurina se konečně dočkáme pizzy a posilněni bombardinem míříme vstříc Tre Cime. Bohužel nás čeká nemilé překvapení a mýtná brána hlásí zavřeno z důvodu sněhové vánice, která je očekávána v noci (24h výjezd nahoru na parkoviště je zpoplatněn 30 eury). My si sice „odškrtli“ Tre Cime taktéž vloni, ale moc jsme se těšili na úžasné výhledy, oblohu zasypanou hvězdami a krásný trek. Měníme plány a jedeme si vše vynahradit na Alpine route lemující Grossglockner. U mýtné brány (37 euro na 24h) náš čeká další jobovka – zavřeno z téhož důvodu jako Tre Cime. Po řetězci nadávek se musíme vrátit 30km a objíždíme hory z druhé strany. Noc trávíme na spotu z Park4night u řeky Drávy, ale na snídani směřujeme o kousek dál k úžasnému vodopádu.

Počasí nám překazilo plány, ale nenecháme se rozhodit. Sluníčko se odráží po okolních zasněžených vrcholcích a my směřujeme k Hallstattskému jezeru se zastávkami u Kaprunu a Zell am See, kde chytáme bronz a užíváme kavárenského života vanových povalečů. Večer jsme odměněni opět úžasným místem na samotce k přespání přímo u jezera a jelikož si to počasí žádá, tak vytahujeme gril. Ráno povinná prohlídka Hallstattu, který je dle mého hrozně přeceňován, ale vynahrazujeme si to štrůdlem a horkou čokoládou. Poté vyrážíme směr domov a za volant usedá i Nikča, což je opravdu důkaz místo slibů, že toto auto může řídit kdokoliv a nemusíte mít nejmenší strach.

Suma sumárum, auto je naprosto úžasné a vřele doporučujeme! Ta svoboda na cestě je neocenitelná a auto poskytuje veškerý komfort a pohodlí pro nezapomenutelnou dovolenou.   

*Lukáš a Nikol*

Recenze od Michala H.

S obytným autem jsme vyrazili úplně poprvé a po lehce nervózních začátcích jsme tomu brzy přišli na chuť. Obrovskou výhodou byla snadná změna plánů. Původní záměr být několik dní v Alpách a pak prohlédnout liduprázdné Benátky nám překazilo počasí, kdy v severovýchodní Itálii tři dny vytrvale pršelo. Takže rychlá porada nad mapou a předpovědí počasí a nakonec jedeme do Toskánska.

Tam byl příjemný objev bílá pláž u Rosignano Solvay, která opravdu připomínala Karibik, jen zhruba 1100 Km a 11 hodin jízdy
z Čech (s Californií se dá jet na dálnici klidně 130 Km/h…). Kempovali jsme poblíž Donoratica, můžeme doporučit kemp International camping Etruria. Vynechat jsme nemohli samozřejmě Pisu, ale nejvíc se nám líbila Siena.
Tam jsme ocenili, že Grand California je (i přes to, že je to „obytňák“) pořád dobře ovladatelné auto a troufli jsme si i do úzkých uliček a na podélné parkování. Vnitrozemím přes Perugii a okolo Lago Trasimeno jsme nakonec dojeli až na Gargano.

Zde můžeme jednoznačně doporučit kemp Camping Park Valle Olivo nedaleko Peschici. Klidné, jednoduše vybavené místo (žádný „resort“) uprostřed starého olivového háje a moc ochotný personál (který uměl jen italsky :)). Vyhráli jsme místo na auto pod terasovým svahem, kde rostly fíky, citrony a byl tam božský klid (který narušovaly jen naše děti). Poblíž byly další hezké pláže (na Garganu snad ani jiné nejsou) a taky vyhlášená restaurace Il Trabucco – vše pár minut pěšky z kempu. No a po několikadenním relaxu na Garganu už návrat zpět na sever. Rychlá večerní návštěva San Marina, nocleh poblíž Pesara v perfektně vybaveném Sosta Camper Il Rospo a domů. Stihli jsme toho spoustu a ani dětem nepřipadalo, že jsme ujeli tolik Km a strávili v autě tolik času.

Takže si to určitě zase někdy rádi zopakujeme.